Cenzura kolem nás

Diskusi na téma cenzury vedla s návštěvníky veletrhu argentinská autorka, editorka a literární kritička Elsa Drucaroff.

Elsa Drucaroff. Foto: @archiv Svět knihy Praha

"Existuje vůbec svobodný svět?" ptala se Elsa na úvod svého vystoupení a svou otázku dokreslila tím, že se cítí být nesvobodná už jen kvůli svému počítači. "Ani si to neuvědomujeme, ale náš počítač rozhoduje, co si koupíme, o čem budeme číst, kam pojedeme a co tam budeme dělat. Například před cestou do Prahy se mi okamžitě začaly zobrazovat reklamy s Prahou spojené. Do jaké míry je tedy náš svět svobodný?" Z odlehčeného začátku se diskuse stočila k cenzuře totalitních států a k tomu, proč umění takovým režimům tolik vadí. "Umění je představivost, tvořivost. Umění totalitní režimy obtěžuje, protože nabízí možnosti, otevírá témata, ukazuje řešení," vysvětlovala Elsa. 

"Vždy bude existovat určité pokušení díla cenzurovat. Umění by nemělo sloužit žádné ideologii. Pokud umělce někdo nutí, aby události líčili určitým způsobem, pak je to cenzura. Pokud je to ale jen možnost, aby tak psali, pak to cenzura není. Umělec by měl mít možnost zvolit si, jak se k dané události vyjádří. V tom je umění užitečné, že nabízí různé pohledy, a v tom je také pro totalitní režimy  nebezpečné."

Debata se dále stočila k autocenzuře s ohledem na společenská tabu. Měl by být autor omezován v tom, co chce napsat? Existují nějaké hranice? Může psát o vraždách, pedofilii a dalších společensky kontroverzních tématech? "Nabokov ve svém díle Lolita jistým způsobem obhajuje pedofilii, ale to neznamená, že on sám by ji schvaloval. Je to jen dílo, novela, která nám má umožnit o pedofilii přemýšlet. Proto tu je a bylo by hloupé ji cenzurovat." V podobné souvislosti zmínila Elsa Drucaroff argentinského spisovatele Martíneze, který ve svém detektivním románu zmínil, že Korejci páchají velké množství sebevražd. Opíral se přitom o oficiální údaj. "Bylo mu překladatelkou vyčteno, že by toto tvrzení mohlo být pro Korejce urážející a v knize by být nemělo. To je přece absurdní," vysvětlovala Elsa Drucaroff. 

Dodala, že každý umělec má právo psát o světě tak, jak ho on vidí, neměl by v tom být omezován, ale pokud chce překračovat společenské hranice, mělo by být jasné, že jde o fikci. "Pokud zůstane ve světě fikce, neměly by tam být hranice," dodala. "Autor by měl mít odvahu říct si, že bude psát tak, jak on chce," řekla Elsa Drucaroff závěrem svého veletržního vystoupení. "Musíme být jako autoři smělí, abychom zaujali společnost."