Literatura je součástí mého života

Česká spisovatelka, překladatelka z němčiny a literární historička Radka Denemarková se stala členkou prestižní Německé akademie pro jazyk a literaturu, sdružující spisovatele, kritiky, překladatele či vědce, kteří významně přispívají k rozvoji německého jazyka a literatury. Zařadí se tak po bok takových osobností, jako Hannah Arendtová, Heinrich Böll či Thomas Bernhardt a stane se stane jednou z nemnohých reprezentantů české, resp. československé kultury, a to po Pavlu Kohoutovi, Jiřím Grušovi či Libuši Moníkové.

Co na své jmenování říkáte?

Jde o nejvyšší ocenění, jakého se mé práci dostalo. Děkuji Akademii za možnost být ve společnosti výjimečných autorek a autorů minulosti i současnosti, jejichž díla obdivuji.

Prosadit se v zahraničí není pro české autory jednoduché, ale vy jste uspěla. Co je podle vás základem tohoto úspěchu?

Láska k literatuře, k jazyku, vědomí, že jsem součástí lidstva, neústupnost, snaha nebát se a nelhat. A také nikdy netančit "dobové tance", ale dívat se na svět z jiné perspektivy. Moje knihy promlouvají ve třiadvaceti jazycích, letos přibude jako čtyřiadvacátý arménština. Díky literatuře mohu dát formu tématům, která jsou tabu, a hlas lidem, kteří se ocitli v roli oběti a hlas nemají. Navíc se ukazuje, že moje neústupnost ve věcech morálky a humanismu dokáže inspirovat a povzbudit druhé všude na světě. Literatura umí mnohé. Dokonce zachraňovat život. Pro mě je prostě literatura součást života, je pro mě součtem všech forem odvahy, umění, přátelství a myšlení, které člověku umožňují nebýt otrokem. Nejčistší forma lásky k životu. Samotnou mě šokuje, jak moje knihy předznamenávají dobu. Já jsem pokaždé román, který píšu. Propátrávám ve svých knihách přece stále to samé: druhy totality na všech úrovních. Mám odpovědnost ke svému talentu, který jsem si nevybrala, protože talent si vybírá vás, a potřebuji absolutní nezávislost a tvůrčí svobodu a čas pro přemýšlení, cestování, studium, práci. Každému tématu dávám jiný jazyk a jdu na dřeň, neuhnu. Literatura je součástí mého života, nic odpojeného. Pokaždé je to experiment a nevím, čím a jak zaplatím. Literatura podchycuje i část skutečnosti, která je pro většinu nevědomá. Protože tu není od toho, abychom před něčím, natož před sebou, utíkali, ale abychom se naopak postavili k těmto věcem čelem s vědomím, že i knihu lze číst různými způsoby, dnes jinak než zítra. Moji literaturu nejprve uznalo a chápe zahraničí, až pak mě objevil český prostor. Samozřejmě jsem pořád česká autorka, protože píšu česky, ale já se vnímám jako spisovatelka bez označení, protože potřebuji absolutní svobodu a nezávislost.

(připravila Moravská zemská knihovna)