Chimamanda Ngozi Adichie: „Když o tématu víte málo, je jednoduché jím pohrdat.“

Se zpožděním kvůli letadlu, ale s úsměvem na rtech dorazila na Svět knihy 2021 nigerijská spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichie. U stánku nakladatelství Host se kroutila dlouhá fronta čtenářů, kteří si přišli pro podpis autorky, jejíž hlas je slyšet v celosvětovém měřítku. V alternativním prostoru vzducholodi Gulliver následně mluvila Adichie o rasových otázkách, stavu společnosti v USA i Nigerii a také o feminismu. Přítomné návštěvníky zaskočila, když se začala ptát jich.

Spisovatelka, která žije střídavě v Nigerii a USA si nebrala servítky v otázkách americké politiky: "Kniha Amerikána se odehrává v nadějích na zvolení prezidenta Obamy. Tu mi ale zakalil ten, co přišel po něm. Myslím, že si Obamu mnoho lidí představovalo jako spasitele, který všechno spraví. To ale nebylo v jeho silách. Pro mě bylo jeho prezidentování podstatný symbol. Symbolika mi přijde důležitá. Biden má podle mě možnost udělat změny, u Obamy se hodně lidí soustředilo, aby neprošlo to, co jakožto černoch navrhnul. Nemyslím si, že Biden je perfektní. Ale u předchozího prezidenta to bylo, jako byste dali klíčky od auta batoleti. A nyní nastoupil do úřadu dospělý. Není to dokonalé, ale aspoň je dospělý."

K rasovým otázkám se Adichie průběžně vracela. Poprvé se prý cítila jako černoška až po příletu do USA. O americké formě rasismu si toho musela sama hodně nastudovat. "Myslím, že Amerika potřebuje, aby její běžní obyvatelé znali více z afroamerické historie. Když totiž něčemu nerozumíte a něco nevíte, je velmi jednoduché být lhostejný a pohrdavý. Právě kvůli neznalostem velké části lidí je konverzace o rasových otázkách v USA tak složitá," vysvětlovala Adichie.

Nigerijská autorka také přiblížila realitu africké literatury. Připodobnila svou zemi ke glorifikovanému ghettu. "Když někdo čte africkou literaturu, tak je to často proto, že chce ukázat, že se zajímá o chudé. Chce ukázat, jak je dobrý. Tohle se západní literaturou nezažijete," upozornila Adichie. Popsala také, že si při příletu uvědomila, že má náhodnou výsadu. "Jsem rodilá mluvčí v angličtině, která je teď světovým jazykem. To má řadu výhod. Spadám tak do kánonu anglicky psané literatury. Ale uvědomuji si, že je to opravdu jen náhoda - byli jsme kolonizovaní Británií. A kdybych se narodila o kousek vedle, mohlo by být všechno jinak. Na druhou stranu je to jedno z mála privilegií, které máme," uzavřela diskuzi.

Autorka též popisovala svou náročnou cestu k vydání první knihy a ke světovému úspěchu. Zavzpomínala, že odmítnutí z jednoho amerického nakladatelství jí poslali tak, že přes celou první stranu jejího rukopisu napsali velkými písmeny slovo NE! Amerikána podle jejích slov prorazila také díky tomu, že se částečně odehrává v USA.

Diskuze se též stočila na feministická témata. "Co můžeme udělat pro malé holčičky? Můžeme se stát mentory nebo se přidat k organizacím, které dělají záslužnou práci. Mám trochu problém s tím, když se neustále opakuje heslo "girl power". Říkáme dívkám, aby využily svou sílu. Když to však doopravdy udělají, tak přijdou okamžitě následky. Sama osobně vnímám, že jsem v boji proti sexismu osamocenější než v boji proti rasismu. Když přijde na sexismus, i lidé z mého blízkého okolí pochybují. Občas říkají, že jsem přecitlivělá, že přeháním, nebo chtějí důkaz. To se mi v otázkách rasismu neděje," popisovala své osobní zkušenosti. Řekla též, že v Nigérii zažívá kvůli svému feministickému postoji často velmi silný odpor. I přesto se však dostala do školních osnov povinné literatury. "V Lagosu je příšerná doprava. Prodej věcí často probíhá právě uprostřed dopravy. Občas tam prodávají i mé knihy, a to beru jako opravdové vyznamenání," smála se nigerijská autorka.

A čím zaskočila přítomné návštěvníky? Když se zeptala, jaké tři věci by se měly změnit pro ženy v České republice. Jaká je vaše odpověď na otázku Chimamandy Ngozi Adichi?