Historie by se neměla přepisovat

Česko-francouzská debata mezi Alenou Mornštajnovou a Laurentem Bine­tem se odehrála před naplněným sálem. Mluvilo se nejen o románech obou autorů, ale i o inspiraci nebo historii.

Sympatické autory spojuje víc, než by se na první pohled zdálo. Oba vydali knihy s historickou tematikou a oba si zkusili dějiny poupravit. "Nepíšu přímo historické romány, jen stavím příběh na historických kulisách. Základem mých knih jsou vždy vztahy, které se odehrávají v určité době, ale já na ně nahlížím z pozice dneška. Nikdo z nás se nedokáže dobře vcítit do člověka, který žil v dané době, pokud ji sám nezažil. Já tak musím zjistit, co se tehdy dělo, protože události ve společnosti formují život mých postav," vysvětlovala Alena Mornštajnová. Laurent Binet byl nucen ponořit se do historických knih a dokumentů ještě o něco více, protože jeho román HHhH, který se věnuje atentátu na Reinharda Heydricha, hodně pracoval s fakty. Další jeho kniha Civilizace sice také staví na historii, ale úplně jinak. Zabývá se v ní myšlenkou, co by se stalo, kdyby se dějiny ubíraly jiným směrem. "Už při psaní HHhH mě zajímalo, co by se stalo, kdyby Mnichovská dohoda dopadla jinak, kdyby Hitler zemřel při atentátu, a tohle uvažování mě přivedlo k Civilizaci. HHhH je hledání skutečné historie, vyprávění toho, jak to bylo a u Civilizace mě fascinovala možnost několika světů." Alena Mornštajnová ve svém románu Listopád udělala to samé. Situovala děj do doby, kdy po roce 1989 nenastala demokracie, ale režim naopak ještě přitáhl šrouby. Přiznala, že ne každému se její ohýbání historie líbilo. "Kniha ještě nevyšla a už jsem začala dostávat dopisy, že před listopadem to takhle nebylo. Jeden horník mi napsal, že on za socialismu přece mohl cestovat, že byl na Kubě, takže není pravda, že se nemohlo za hranice. Každý tu dobu viděl trochu jinak. Většina lidí mi ale psala, že jsem jim připomněla atmosféru strachu a že to je dobře, protože bychom na ni neměli zapomínat. Mladí lidé prý zase lépe pochopili, proč se jejich rodiče nedokázali režimu postavit, že to opravdu nebylo jednoduché." Laurent Binet se dále zamýšlel nad současným potlačováním určitých historických událostí. "Když se u vás shazovaly sochy Lenina a Stalina, bylo to stejné jako aktuální shazování soch kolonizátorů v Latinské Americe. To je vlastně v pořádku, svalení sochy Kryštofa Kolumba bych také asi pochopil, ale dělat, že neexistuje, že kolonizátoři nebyli, že se to nedělo, to mi opravdu vadí. Nemůžeme přece historii měnit, prostě taková byla." Připomněl, že snahy o úpravu historie tu byly už v minulosti, i když ne až tak hysterické, jak se tomu děje dnes. "V Americe chtěli, aby Agatha Christie změnila název knihy Deset malých černoušků. Stalo se to dokonce v době, kdy byla v Americe rasová segregace. Ale Agatha nebyla rasistka a víte co, i kdyby byla, tak bychom to měli vědět a zachovat. Nemůžeme falšovat pravdu!"

Odlehčeným tématem byla inspirace obou autorů, kdy přiznali, že cíleně nepátrají po tom, o čem by mohli psát, a nechávají se ovlivňovat tím, co se kolem nich děje. "Je to vždy souhra okolností. V době, kdy jsem přemýšlel nad románem Civilizace, pozvali mě na veletrh knih do Limy a tam mě zaujala historie Inků. Kdyby mě bývali pozvali do Mexika, možná by hlavní roli v knize hráli Aztékové," říkal s úsměvem Laurent Binet. Alena Mornštajnová zase přiznala, že někdy jí nápad na další knihu přinese psaní té předcházející. "Když jsem psala Hanu, napadaly mě věci, které se staly zárodkem textu pro Tiché roky."

V závěru oba autoři vyzdvihli práci překla­datelů, kteří to s jejich texty mnohdy nemají jednoduché. "Občas něco napíšu a napadne mě, že se nad tím překladatel asi pořádně zapotí. Jsem s nimi v kontaktu, a když něco potřebují dovysvětlit, rád to udělám," říkal Laurent Binet. "Nedělám při psaní žádné poznámky, které by případnému překladateli vysvětlily některé věci, o nichž píšu, ale stejně jako Laurent jsem připravena s nimi všechno konzultovat," uzavřela debatu Alena Mornštajnová s tím, že zatímco Laurentu Binetovi knihy v češtině už vyšly, ona sama se na svůj první francouzský překlad teprve těší. Už se na něm ale pracuje.