Jak to vidí Radovan Auer

Pro řadu lidí od knih jaro začíná v italské Bologni. V březnu se zde koná jeden

z nejdůležitějších knižních veletrhů na světě. Je to také veletrh nejspecifičtější, věnuje se totiž

pouze dětské knize.

Veletrh není otevřen veřejnosti, je určen pouze profesionálům, kterých se do slunného

Toskánská sjíždí z celého světa přes třicet tisíc. A dokonce zde platí striktní zákaz vstupu

dětem! Ano, na veletrhu dětské knihy nepotkáte nikoho, komu jsou ty knížky určeny. Ale má

to svou logiku, veletrh je ryze pracovní, prodávají se na něm práva, zahraniční licence,

domlouvá spolupráce mezi autory, ilustrátory, ale i s filmaři či tvůrci počítačových her.

U dětských knih hraje samozřejmě výtvarná složka prim a koncentrace nádherně vypravených

knih a ilustrací je v Bologni opravdu neopakovatelná. Než se člověk ponoří do rozlehlých

výstavních hal, může klidně strávit půlden jen ve vstupním foyer. Jsou tam dlouhé zdi, které

jsou ještě den před začátkem veletrhu prázdné. Minutu po otevření tam vtrhnou desítky

ilustrátorů a lepí zde ukázky své tvorby a lístečky s kontakty. Podobně, jako když se na sídlišti

hledají ztracené kočičky a andulky. Po pár hodinách jsou zdi zcela zaplněny tvorbou

prvotřídních profesionálů. Na člověka až padne tíseň, kolik kvalitních výtvarníků zde tímto

způsobem hledá obživu. Do určité míry je to taková "zeď nářků".

Jak si v celosvětovém srovnání vede Česko? V minulosti jsme se považovali za velmoc dětské

knihy, ale myslím, že to bylo do značné míry dáno tím, že nám chybělo srovnání. V Bologni

se uděluje několik desítek cen a nám se v posledních letech daří pravidelně jednu, dvě, tři

ceny ulovit. Letos třeba uspěla výtvarnice (a písničkářka) Martina Trchová s knížkou Babi.

Když člověk vidí tu silnou konkurenci, musí konstatovat, že i to je velký úspěch.