Jan Vávra: „K napsání Husitů u Postoloprt mě vyprovokoval nárůst národoveckých nálad.“

Publicista a televizní producent Jan Vávra se ve svém druhém románu Husité u Postoloprt zabývá největším masakrem sudetských Němců v červnu 1945 v Postoloprtech. Skrze dějovou linii se pak proplétá téma znovupotvrzení identity českého národa na základě obrozeneckých mýtů. Vávra však nezůstává jen u historie. Snaží se otevřít debatu nad souvislostmi a charakterem aktuálních událostí v naší společnosti. 

Děj románu se odehrává mezi lety 1918 a 1948. Vypráví jej tři hrdinové - racionální ateista vychovaný v duchu masarykovské tradice a hesla „pravda vítězí“, levicově založený učitel, zklamaný z politických a sociálních poměrů za první republiky, a hluboce věřící německá klavíristka, která jen obtížně bojuje s nadšením svých krajanů pro Adolfa Hitlera. Jejich vzájemně propletené vztahy významně ovlivňuje úsilí českého národa o naplnění snu o samostatné existenci. Kniha Husité u Postoloprt byla nominována na historický román roku 2017. Zda cenu získá, se dozvíme na vyhlášení Obcí spisovatelů v září 2018. S Janem Vávrou se můžete setkat na Světu knihy Praha.

> S kterými další autory se setkáte? 

Motivem vaší knihy Husité u Postoloprt je masová vražda českých Němců, k níž došlo na přelomu května a června 1945. Při exhumaci bylo nalezeno 763 těl, ale v materiálech pozdější vyšetřovací komise se hovoří až o 2300 zabitých lidech. Mezi mrtvými byly i ženy a děti. Z vaší knihy je zřejmé, že jste provedení masakru velmi pečlivě nastudoval. Kniha tedy v hlavním bodě popisuje historickou realitu.

Ano. Samotný masakr je v knize popsán tak, jak se opravdu stal. Zdrojem mých informací byly z části protokoly z jednání vyšetřovací komise Národního shromáždění, kterou vedl lidovecký poslanec Bohumír Bunža. Jsou zde výslechy hlavních aktérů i jejich vzájemné konfrontace. Možná ještě důležitější ale byly vzpomínky lidí, kteří masakr přežili, i když dnes už jich moc nežije. V té době byli ještě dětmi. A jejich svědectví se v zásadě shodují.

Co vás přivedlo k tématu složitého vztahu Čechů a sudetských Němců?

K napsání knihy mě vlastně vyprovokoval nárůst národoveckých nálad nejen u nás, ale ve většině postkomunistických zemí. Ovšem v Čechách nabývaly výzvy novodobých obrozenců často komické podoby, když si uvědomíme, na jaké "národní" hodnoty se ve svém boji proti uprchlíkům nebo Evropské unii odvolávali. To vedlo k úvaze, co to vůbec národ je. Na čem je idea národa postavena? Je to jazyk, vlast - tedy společně obývané území, kultura? Nakonec jsem došel k názoru, že národ stmeluje příběh, který si o sobě vyprávíme. A příběh, na kterém naši obrozenci postavili identitu českého národa, bylo vyprávění o husitech. Ten příběh o statečných bojovnících, kterých se celá Evropa bála, nabyl v podobě dalších převyprávění Aloisem Jiráskem, T. G. Masarykem nebo Zdeňkem Nejedlým podoby pohádky o vítězství pravdy, za kterou si každý dosadil to, co potřeboval. Jednou to byla pravda boje za národní samostatnost, jindy za sociální spravedlnost. Pohádka je ostatně náš nejoblíbenější literární útvar. Pohádka je také jediný filmový žánr, který opravdu umíme dělat.

> Ceny Magnesia Litera 2018 jsou rozdané. Jeden z vítězů bude hostem Světa knihy

[POZOR, SPOILER!] A nakonec je tu téma ženství. Vaše hlavní hrdinka Luisa je subtilní a kultivovaná Němka. Chodí do kostela a hraje na klavír. Přesný opak hajlujících henleinovců. Při četbě knihy jsem měl pocit, že jste se do ní sám zamiloval. Jenže jste ji nakonec nechal zemřít.

Chtěl jsem skutečně vytvořit jakýsi symbol krásy a kulturnosti, která je protikladem národoveckému barbarství, jak na české, tak na německé straně. Přál jsem si, aby hlavní ženská hrdinka symbolizovala všelidské, univerzální hodnoty, které pokládám za úplně nejdůležitější. Bohužel jsou tyto kulturní hodnoty velice křehké. Proto musela Luisa zemřít. Ale chtěl jsem tím říct, že právě tyto univerzální kulturní hodnoty musíme neustále bránit.

Setkání s Janem Vávrou na Světě knihy:
> pátek, 11.00 - 11.50 / Lapidárium Národního muzea, malý sál / Jan Vávra: Husité u Postoloprt
> pátek, 12.30 /  L808, levé křídlo / autogramiáda