Jaroslav Rudiš: Mezi Německem a Českem

Jaroslav Rudiš patří k našim nejúspěšnějším autorům. Bereme ho za svého, ačkoli už delší dobu žije v Německu a svůj poslední román vydal nejprve německy.

Máte nějaké reakce od českých čtenářů na to, že jste se román Winterbergova poslední cesta rozhodl napsat nejprve německy? Nebál jste se, že budou trochu uraženi? Jste přece „jejich“ autor?
Píšu v obou jazycích, a tak to asi nějak bude i do budoucna. A jsem rád, že několik mých českých čtenářů si tu knihu přečetlo hned v němčině. Mimochodem česky teď vzniká divadelní hra pro plzeňské divadlo, kterou píšeme s Petrem Pýchou. Jmenuje se Vánoce na poušti. Je to komedie o české rockové kapele Tataturk, která se, aniž o tom ví, proslaví v Turkmenistánu. Premiéra bude v červnu 2021, režii má Natália Deáková. 

Banální otázka, v jaké řeči se vám zdají sny? Podle toho se prý pozná, že jste v daném jazyce/zemi již domestikován.
Už delší dobu se mi sny zdají v obou jazycích - česky i německy. 

Do jaké země byste jako autor chtěl ještě proniknout? Máte nějaký takový spisovatelský sen?
Do Japonska. Rád bych se tam zase projel vlakem. 

Knihy Národní třída a samozřejmě Alois Nebel se dočkaly zfilmování, chystá se na plátno zase něco z vaší dílny?
Zatím ne. Moc bych si přál, aby někdo natočil Konec punku v Helsinkách. V té knize je mimochodem silná plzeňská stopa, točí se kolem koncertu Die Toten Hosen na Lochotíně. Ale Plzeň je i v Českém ráji. Tam se hodně dialogů točí kolem Prazdroje. 

>>> Pusťte si záznam autorského čtení Českého ráje z Plzně

Jak vás zasáhla jarní koronakrize jako spisovatele, muzikanta, člověka?
Byl jsem celou dobu v Berlíně a hodně chodil na dlouhé procházky. Znám teď skoro všechny berlínské hřbitovy a o jednom jsem teď napsal takovou zimní povídku.

Ptala se Jana Marxtová