Juan Pablo Bertazza: Doma v cizím městě

Argentinský spisovatel a básník JUAN PABLO BERTAZZA považuje Prahu za svůj druhý domov, rád o ní píše a rád se sem vrací. Teď se sem dokonce rozhodl přestěhovat. S argentinským autorem se budete moct potkat v sobotu odpoledne na Světě knihy Plzeň 2019.

Proč jste se rozhodl usadit v Praze? Co vás na ní tak láká?

Je to kontrast nového a starého. Připadá mi, že lidé se tu starají o to, co bude zachováno a co bude předěláno na nové, technologicky vyspělé město. V Argentině se nikdo moc nezajímá, jaká mají místa historickou hodnotu, bývalé domovy slavných spisovatelů srovnají se zemí bez mrknutí oka. To by se tady myslím nestalo. Nejde ale jen o historii, ale i o to, že díky ní můžeme pochopit, jak si jako společnost stojíme a jakým směrem se budeme ubírat.

Hlavní hrdina vaší knihy Pražský syndrom, je z Argentiny, ale žije v Praze. Je podobnost s vámi čistě náhodná nebo je v této postavě trochu autobiografických prvků?

Myslím si, že v hlavních hrdinech se vždycky odráží něco z autora samotného, pocity, emoce, pohled na svět. Rodrigo je průvodce turistů, což je podobné jako být spisovatelem. Oba se snaží ukázat lidem příběhy a vtáhnout je do nich. Rodrigo ale není já, například nikdy nečetl Kafku, který je jedním z mých nejoblíbenějších autorů, takže mezi mnou a jím je i mnoho rozdílného.

O této knize jste řekl, že jste ji psal „o Čechách pro Čechy“, ale zároveň jste ji publikoval i v Argentině. Jak ji přijali tamní čtenáři?

Myslím, že Praha má velmi zajímavou atmosféru, a je proto atraktivní pro čtenáře na celém světě. Kniha ale vlastně není jen o Češích - je o turismu jako takovém, o tom, co to znamená cestovat do vzdáleného místa a postupně ho poznávat. Hlavní hrdina Pražského syndromu je průvodce, který se snaží ukázat cizincům město, ve kterém je i on pouhým turistou. Myslel jsem, že v Argentině kniha zas tolik nevynikne, a to i proto, že se odehrává na tak vzdáleném místě, jako je Česko, ale nakonec to bylo přesně naopak, byla oblíbená právě kvůli tomu. Praha je totiž městem, které se stává čím dál populárnějším a známějším, o kterém se hodně mluví. Ve finále mou knihu doporučovali v mnoha talk show v Argentině, takže tím se také dostala do povědomí lidí a teď chystáme její vydání ve Španělsku.

>> Fórum sci-fi a fantasy na Světě knihy Plzeň: Kosmické řídící středisko pro všechny nadšence

Zaujal mě prvek z knihy, kdy lidé mají na čele datum smrti. Jak vás to napadlo?

Zajímá mě, jak nahlížíme na vlastní smrt nebo na smrt našich blízkých. Co by se stalo, kdybychom věděli, kdy naši blízcí zemřou? Změnilo by to náš vztah s nimi? Co kdybych věděl, kdy já sám zemřu? V mém příběhu totiž nemůžete vidět vlastní datum smrti, což otevírá další úvahy. K tomu, abyste zjistili, kdy sám zemřete, potřebujete někoho dalšího, kdo vám to řekne. Pokud někoho opravdu milujete a vidíte na čele datum jeho smrti, co uděláte? Řeknete mu to, nebo ne? Chtěli byste, aby to on řekl vám? Byla by to pro vás až zrada, pokud by vám váš milovaný neřekl, kdy máte zemřít? To je podle mého hlavním tématem celé knihy. Smrt je také vlastně takovou cizinou, do které cestujeme jako turisté, nemůžeme vědět, co tam na nás čeká a budeme v ní cizincem, což je propojené s druhým tématem knihy, které se týká turistiky a žití mimo rodnou zemi.

Na čem právě teď pracujete? Před časem jste mluvil o plánech na astrologický thriller.

To je pravda, ale ten jsem vlastně přetransformoval do Pražského syndromu, protože v sobě zahrnuje jisté astrologické prvky. Teď začínám pracovat na knize, která sleduje Katku, přítelkyni hlavního hrdiny z Pražského syndromu. Dějově se tak jedná o „prequel“, kdy se vracíme do Buenos Aires, kde se Katka s Rodrigem seznámili. Tentokrát je všechno naopak, je to o české ženě, která žije v Argentině.

Je to, že se vaše nová kniha odehrává v Argentině, nějakým projevem stýskání po domově?

Je to zvláštní, že jsem měl takové nutkání psát o Argentině odsud, ale asi je to normální. Teprve když je člověk pryč, je schopen si uvědomit, co mu chybí a co bral za samozřejmé.

Co argentinského vám chybí?

Asi mi bude chybět argentinské maso asado. (smích)

>> Pořiďte si vstupenky rezervujte si místa na pořadech Svět knihy Plzeň 2019 online

Co si myslíte, že odlišuje dobrý příběh od skvělého?

To je otázka, na kterou se ptám sám sebe každý den. Myslím si, že dobrý příběh je zábavný a zajímavý, ale jen potvrzuje něco, co už jste věděli. Na rozdíl od toho skvělý příběh nejenže je zábavný či něčím zajímavý, ale otevírá vám oči a ukazuje něco, co vás nikdy nenapadlo.

A jaký je podle vás příklad takové skvělé knihy?

Rozhodně Frankenstein od Mary Shelley. Byla to první kniha, která mi poodhalila temnou stránku technologie - prostě takový předchůdce seriálu Black Mirror, ale z 19. století.

Jana Marxtová