Literatura si na rozdíl od filmu může dovolit nespecifikovat

Francesca Melandri a Marek Šindelka debatovali na jednom ze závěrečných setkání Světa knihy Praha 2022 o tom, jak se liší tvorba knih a scénáře. Oba se věnují psaní literatury a scénáristice. Melandri je dokonce pod jedním filmem podepsaná jako režisérka. Jejich vhled do tématu byl proto velmi praktický.

 Oba autoři se shodli na tom, že nemají rádi otrocké adaptace knih na filmové plátno, kdy se scénář striktně drží původní předlohy. Šindelka například vypíchnul snímek Stalker jako příklad umělecky vydařeného filmového zpracování. Melandri v této souvislosti připomněla film Gepard režiséra Luchina Viscontiho. 

Debata Francesci Melandri a Marka Šindelky o tom, jak se liší tvorba knih a scénáře. Foto: @archiv Svět knihy Praha

"Když píšu román, snažím se najít rytmus textu. Hledám jeho metabolismus, tep. Lidé mi často říkají, že mé knihy jsou hodně vizuální. Od režisérů slýchám, že to chtějí natáčet. Ale já jim vždycky opakuji, že mé knihy nejsou filmové," popsal Marek Šindelka. Řekl též, že ho fascinuje, jak se dá pracovat s různými vůněmi a pachy. Na to navázala Francesca Melandri svým prvním scénáristickým zážitkem: "Jednalo se o film o mládí Kryštofa Kolumba. Byl to mořeplavec a dobrý byl zejména díky tomu, že měl velmi dobře vyvinutý čich. Jenomže jak to přenést na obraz? Vymyslela jsem si scénu z plátenické manufaktury jeho rodiny. S ostatními dětmi tu malý Kryštof hrál hru na poznávání jednotlivých barevných pigmentů po čichu. Tím jsme to zvizualizovali." 

Mezi tím, co je odhaleno a řečeno, podle obou autorů spočívá největší rozdíl v literatuře a scénáři. "Film je umění povrchu, a to v tom nejlepším slova smyslu. Je v něm důležité ukázat, jak člověk vypadá, co dělá. Na plátně to odhalíte akcí. Literatura se zabývá vnitřním popisem. Velká konkrétnost, kterou tento žánr má, pro mě byla pořádná škola. Musel jsem se zaměřit na kostru, logiku, na funkční anatomii. Teď z toho těžím při psaní knih," uvedl Marek Šindelka. Aby názorněji přiblížila tuto problematiku, popsala Francesca Melandri svůj objev z nedávné návštěvy muzea věnované Franzi Kafkovi. 

"Byl tu Kafkův dopis nakladateli týkající se Proměny. Stálo v něm: rozhodně nedávejte na obálku žádnou ilustraci hmyzu! V tom to totiž spočívá. Je opravdu Řehoř Samsa broukem, nebo se jím jen cítí? Je to pavouk, nebo skarabeus? Kde leží ta ambivalentnost? Kdyby to člověk viděl jasně otisknuto, promění se příběh v něco banálního. Nemělo by to svou sílu. Tohle si literatura může dovolit - neříkat, nespecifikovat." Řeč padla také na to, do jaké míry se do scénáristické práce promítají produkční náklady. 

"Opět připomenu Viscontiho film. Ve snímku Vášeň je velmi známá obří bitva. Jsou tu podrobné detaily, stovky komparsistů v historicky přesných uniformách. Tato scéna stála desetkrát tolik co samotný film. A víte, co je napsáno ve scénáři k této neskutečné scéně? Jsou to jen dvě slova: Vypukne bitva!" popisovala Francesca Melandri. 

Marek Šindelka připustil, že coby scénárista vítá manipulační prostor, který mu dodá producent. V Česku je podle něj důležité zůstat při psaní scénáře realistou.