Martyna Bunda a Karin Lednická budou mluvit o bezcitných dějinách

Kašuby a Slezsko jsou dva regiony, kde historie měnila lidské osudy, hranice i domovy lidí. Dvě výrazné spisovatelky ze sousedních zemí se na ně dívají z pohledu žen a na veletrhu nás v sobotu v 17 hodin v Literárním salonu čeká jejich společná diskuse.

"Možná by někdo nazval ten příběh drsným. Ale on je realistický, přímočarý... zkrátka takový, jaký byl poválečný život na Kašubsku. Hrdinky Bezcitnosti vědí, že 'žít se musí, i když to mnohdy není k vydržení'. A Martyna Bunda zase ví, že za zdánlivou prostotou i utrpěnými traumaty se skrývá moudrost, čistota, nezdolnost. Vypráví nám o tom všem s neobyčejnou empatií a beze špetky patosu - a pro mě se stává jedním z největších literárních objevů poslední doby,“ napsala Karin Lednická o románovém debutu polské spisovatelky Bezcitnost (Argo 2019, přel. Bára Kolouchová). Martyně Bundě mezitím vyšla česky druhá kniha, Modrá kočka, která čtenáře noří hlouběji do dějin a vrací se až do středověku.

Románové vyprávění o osudech kláštera v Kartuzích připomene Umberta Eca nebo Olgu Tokarczukovou: je plné tajemství, pohrává si s vývojem fyziky i s přírodní moudrostí, zpochybňuje dualismus těla a duše. Představuje také českým čtenářům ne zcela známou oblast Kašubska - polského regionu u Baltského moře se svébytným jazykem i historií. Kašubové jsou malý slovanský národ, jehož řeč je podobná vymřelé polabštině, mimochodem kašubského původu je třeba spisovatel Günter Grass. Po staletí žili na pohraničí mezi Němci a Poláky a zejména válečné období se pro ně - podobně jako pro Slezany - stalo obdobím neřešitelných rozhodnutí. Vybrat si nuceně jednu nebo druhou identitu vedlo na jedné straně buď k povinnosti narukovat do wehrmachtu, nebo sdílet osud okupovaného národa, kdy například polskou inteligenci nacistická správa posílala do koncentračních táborů. Po letech snah o asimilaci teď Kašubové hledají opět cestu ke svým kořenům.

Zatímco Karin Lednická už měla příležitost knihy polské autorky číst, dvoudílný Šikmý kostel zatím polsky nevyšel. Překlad se ale chystá - nakonec romány se Polska úzce dotýkají. Věnují se polsko-českému pohraničí na konci 19. století a v první polovině 20. století, kdy se o Těšínsko vedly války a národnostní otázka Čech-Polák-Němec byla zásadní. K tomu se přidává neodmyslitelný charakter hornického regionu s tvrdou a nebezpečnou prací pod zemí. A tak i pro Lednické hrdiny platí, že 'žít se musí, i když to mnohdy není k vydržení'. Obě spisovatelky kromě psaní o historii zajímavých a komplikovaných regionů s dodnes nevyřešenými spory a traumaty spojuje i téma zkoumání identity, která může být dvojí: polsko-kašubská i česko-slezská. Z této podvojnosti můžete čerpat sílu, nebo ji ukrývat - a Martyna Bunda i Karin Lednická z ní dokázaly „vytěžit“ skvělé knihy.

Rezervujte si své místo na pořadu. 

Lucie Zakopalová