Nevděčná cizinka

Nejen o své knize Nevděčná cizinka, ale také o emigraci, kterou na vlastní kůži prožila, si s návštěvníky veletrhu povídala Irena Brežná, švýcarská spisovatelka, novinářka a tlumočnice slovenského původu. 

Setkání s Irenou Brežnou bylo protkáno čtením z její knihy Nevděčná cizinka, do níž vepsala vlastní zážitky z emigrace. "Nejsou to moje doslovné vzpomínky, jsou autorsky ztvárněné," vysvětlovala. S rodinou odešla po roce 1968 ze Slovenska do Švýcarska a první kroky na nové, byť svobodné půdě, pro ni nebyly jednoduché. Byla mladá a cítila se vykořeněná, odtržená od přátel, jazyka, kultury. Švýcarsko k nám ale bylo velkorysé, přijímali nás kolektivně, nemuseli jsme dokazovat individuální pronásledování. Byli jsme vítaní utečenci." 

Přestože byla a je Švýcarsku vděčná, ve své knize k němu je i kritická. "Obávala jsem se, jak Švýcarsko knihu přijme, ale na jednom setkání, kde jsem z ní četla, se lidé při některých pasážích smáli a děkovali mi, že jsem jim nastavila zrcadlo." Přiznává ale, že se setkala i s negativními reakcemi a s nepochopením, jak je možné, že si dovolila Švýcarsko kritizovat, když jí nabídlo nový domov.

Na to reagovala slovy, že když její hrdinka něco kritizuje, neznamená to, že v hostitelské zemi není ráda. Většinou ale byla kniha Nevděčná cizinka přijata pozitivně, což dokazuje ocenění švýcarskou literární cenou. Ve Švýcarsku našla Irena Brežná nejen nový a svobodný domov, ale také práci. Věnovala se psaní, pracovala pro švýcarský rozhlas, stala se reportérkou. "Lidé se mě často ptají, jestli jsem ve Švýcarsku našla nový domov. Ale člověk, když něco ztratí, nemusí vždycky najít to, co ztratil, může najít i něco jiného," dodala závěrem Irena Brežná. "Právě to 'jiné' jsem našla ve Švýcarsku."