Osvětimská knihovnice se svým autorem

Málokdy se stane, že by čtenář mohl vidět autora a jeho postavu pohromadě. V Plzni k tomu ale bude příležitost. Na veletrhu Svět knihy v Plzni totiž vystoupí španělský spisovatel ANTONIO ITURBE, autor bestselleru Osvětimská knihovnice přeloženého do řady jazyků (česky vydalo v překladu Š. Zajace nakladatelství Akropolis), a spolu s ním Dita Krausová, která se stala předlohou jeho titulní postavy. V současnosti žije v Izraeli, jejím manželem byl spisovatel Ota B. Kraus. Osvětimská knihovnice české čtenáře zaujala a nakladatelství Akropolis nyní vydává také další Iturbeho román K otevřenému nebi - o A. Saint-Exupérym a jeho přátelích letcích. Opět v překladu Štěpána Zajace.

Jaký je váš vztah k Ditě Krausové, Antonio? Jak se rozvinul od doby, kdy jste si prvně napsali?

AI: Můj vztah k Ditě se nemění, píšeme si často, ale samozřejmě, že v současnosti si důvěřujeme víc než zpočátku. Můžeme se bavit o všech možných tématech, od banálních až po ta zásadní. Včetně témat, u nichž se naše názory liší, a kdy každý z nás zastává opačný názor.

A váš vztah k Antoniovi Iturbemu, Dito?

DK: Antonio se mnou navázal kontakt prostřednictvím muzea Beit Terezín a kibucu Givat Chajim, ve kterém se toto muzeum nachází, protože na něj se původně obrátil. Snažil se zjistit, jestli vědí o někom, kdo by mu mohl povědět něco víc o knihách ukrývaných v osvětimském dětském bloku. Nejdřív mě oslovil se spoustou omluv, ale později se uvolnil a naše e-maily začaly být stále osobnější a neformálnější. Už několik let si dopisujeme jako nejlepší přátelé.

Komunikujete spolu anglicky. Má své výhody psát si v jazyce, který je pro vás oba cizí? Jste třeba otevřenější? Anebo to přináší spíše nevýhody?

AI: Především nevýhody. Anglicky umím na základní úrovni, a tak se někdy stalo, že jsem nemohl popsat některé své myšlenky do hloubky, do jaké bych chtěl. Ale Dita je naštěstí - díky skutečnosti, že ve svém profesionálním životě byla profesorkou angličtiny - zvyklá na lidi vyjadřující se i tak neobratně, jak to anglicky dovedu já. Jazyk je mým jediným pracovním nástrojem, a když jej nemůžu používat naplno, připadám si nemohoucí, k ničemu. Naštěstí někdy pochopila, co se chystám říci, ještě než jsem vůbec promluvil.

DK: Anglicky mluvím stejně plynně jako česky nebo německy. Iturbeho angličtina byla nejdřív na úrovni naprostého začátečníka. Během let se ale ohromně zlepšil, za což ho pořád chválím. On ovšem chválu odmítá a říká, že si pomáhá internetovým překladačem. Není to pravda, on je prostě hodně skromný.

Antonio, jaké je to psát si s někým, kdo je vaší literární postavou a zároveň skutečně existuje? U Saint-Exupéryho z vašeho nového románu K otevřenému nebi jste takovou možnost samozřejmě už neměl.

AI: Nikdy bych se neodvážil vymýšlet si život Saint-Exupéryho, kdybych neměl pocit, že to byl někdo, kdo je mi velice blízký. Daleko bližší než ten, s kým jsem dvacet let třeba jen pracoval, nebo koho vídávám párkrát do roka. Saint-Exupéry, o kterém jsem psal, je fiktivní postavou, protože jsem nebyl vedle něj, abych viděl, jak mu zářily oči, když poprvé uviděl Louisu de Vilmorin, řečenou Loulou, a nemůžu ani přesně vědět, co cítil, když poprvé přelétal Pyreneje. Poté, co jsem si o něm toho tolik přečetl, ovšem věřím, že si to dovedu představit. Nemohl bych tento svůj román napsat, kdybych si nebyl jistý, že všechno to, co vyprávím, i když se jedná o fikci, je zároveň pravdivé.

A jak se vyvíjela vaše korespondence se skutečnou Ditou?

AI: Ze začátku byla samozřejmě formálnější. Povídali jsme si o událostech spojených s druhou světovou válkou a o sebe navzájem se zajímali jenom zdvořilostně. Pak se mě ale Dita začala ptát na rodinu, na mou ženu a syny, a bylo vidět, že jí na tom, co říkám, doopravdy záleží. A postupně jsem si taky dodal odvahu a zeptal se jí na rodinu, na osobnější věci. Přátelství potřebuje čas, aby mohlo dozrát - jako dobré víno.

Setkáváte se i osobně?

AI: V posledních letech jsme se setkali několikrát. A v různých prostředích. Je to odvážná žena, která se nebojí cestovat nikam.

Od kdy se takhle vídáte?

AI: V roce 2012 přijela Dita do Barcelony na představení knihy. Já jsem pak byl v roce 2013 v Praze a v roce 2015 jsem navštívil Izrael. Potom jsme se viděli v Praze v roce 2018 a letos si setkání zopakujeme v Plzni. Když jsme se v Praze setkali, poznal jsem v ní báječnou hostitelku a výjimečnou průvodkyni. Ukázala mi úžasné kouty města. Pamatuji si na okamžik před tím, než jsme se minulý rok rozloučili. Seděli jsme tehdy v kavárně Slavia, vychutnávali si krásu Vltavy a ona mi vyprávěla, jak řeka za jejího dětství zamrzala a děti na ni chodívaly bruslit. Je to jeden z obrázků, které mi v paměti zůstanou už navždy.

Jak se reakce čtenářů na Osvětimskou knihovnici vyvíjela?

AI: Ti čeští se k ní postavili úžasně. Jsem velice vděčný jim a také nakladateli Filipu Tomášovi - za to, jak je mi věrný. Osvětimská knihovnice měla úspěch ve dvacítce zemí, ale redaktoři ode mě očekávali další knihu o holokaustu, zatímco já nic takového nenapsal. Má další kniha je o snílkovských francouzských letcích. Jedině portugalský nakladatel a Filip Tomáš mi byli věrní natolik, že vydali i můj další román K otevřenému nebi. Je to gesto, kterého si velice vážím.

Co se pro vás změnilo, Dito, když vyšla Osvětimská knihovnice?

DK: V mém životě se nezměnilo nic. Jen mě těší, že díky její popularitě víc lidí ve světě ví o holokaustu. Přece jen byla přeložena do mnoha jazyků a stala se bestsellerem.

Poláci zdůrazňují, že Osvětim byl německý koncentrační tábor na jejich okupovaném území. Vyšla Osvětimská knihovnice také polsky?

AI: Kromě Španělska a České republiky vyšla také ve Spojených státech, Velké Británii, Francii, Německu, Nizozemsku, Itálii, Portugalsku, Řecku, Rusku, Maďarsku, Bulharsku, Litvě, Rumunsku, Srbsku, Brazílii, Japonsku, Izraeli, Thajsku a v Číně. A v Polsku také.

>> Eškol Nevo: Knihy mají pokládat otázky

Ovlivnilo váš život, že Osvětimská knihovnice vyšla v takové řadě jazyků, Dito?

DK: Čtenáři z mnoha zemí mi píší. Někteří chválí mou statečnost, jiní se ptají, kde se o té době mohou dočíst něco víc. Zajímavé je také, že píší lidé z anglicky mluvících zemí, z Holandska, Belgie, Latinské Ameriky, Rumunska a ze Slovenska, ale ještě mi nenapsal nikdo z Japonska a také z Česka to bylo jen několik málo čtenářů.

Co čtenáři na knihu říkají?

DK: Vím, že kniha se líbí nejen českým čtenářům, ale také těm, kteří ji čtou v jiných jazycích. Mne osobně pouze mrzí, že mnoho detailů o životě v koncentračním táboře a také o mých rodičích je nepřesných. Ale je to částečně i mojí vinou, protože jsem autorovi neposkytla podrobnější informace a musel si je vymyslet sám.

Antonio, Dita se vám pravděpodobně zmínila o svém manželovi, spisovateli Otovi B. Krausovi. (Česky vyšel naposledy jeho monumentální román Cesta pouští, 2014). Zaujal vás jeho příběh? Mohl jste se seznámit s jeho texty?

AI: S Otou B. Krausem bych se býval rád setkal. Věřím, že bychom si popovídali o spoustě věcí, a určitě by mě to moc bavilo. Četl jsem jeho román The Painted Wall a připadal mi skvělý. Znovu vyjde anglicky v roce 2020, a to společně s Ditinými vzpomínkami. Bude to úžasná kniha.

DK: Kniha mého manžela The Painted Wall, s českým názvem Můj bratr dým, bude kromě chystaného anglického vydání přeložena ještě do několika dalších jazyků.

Co očekáváte od blížící se návštěvy České republiky?

AI: Především to, že se s Ditou zase uvidím. Navštívím znovu zemi, ve které se cítím jako doma. Projdu se po ulicích pražského Starého Města a někde zahlédnu úsměv dobrého vojáka Švejka, budu objevovat tajemné uličky, v nichž se mihne stín Franze Kafky, a dám si pivo u Zlatého tygra na zdraví Bohumila Hrabala. Stejně tak mě zajímá a těším se i na město Plzeň.

DK: Těším se. Sejdu se tam s Filipem a snad i s Terezou Tomášovými, s Tonim Iturbem a s jeho manželkou Susan. To bude radost!

Marek Toman