Příběh staré fotografie

Britskou spisovatelku Naomi Woodovou znají čeští čtenáři díky úspěšné knize Paní Hemingwayová. Teď přichází s dalším zajímavým příběhem, který se tentokrát točí kolem německé umělecké školy Bauhaus. Novinku Hra s tajemstvím představila autorka v doprovodu překladatele Lukáše Nováka návštěvníkům veletrhu osobně. 

K napsání knihy Hra s tajemstvím (vydává Akropolis) inspirovala Naomi Woodovou fotografie studentů německé umělecké školy Bauhaus, kteří se při příležitosti tzv. kovového bálu převlékli za různé kovové předměty. 

Britská spisovatelka Naomi Woodová. Foto: @archiv Svět knihy

"Když jsem tu fotografii uviděla, okamžitě nastartovala můj mozek. Při pohledu na pohodu, která z ní čišela, jsem přemýšlela, co se asi odehrávalo za vším tím veselím, jaké tam byly vztahy a že to jistě nebyla jen idyla, ale i zášť a nepřátelství. Hned jsem viděla příběh," vzpomínala. "Je pravda, že jsem se zprvu trochu bála tématu Bauhausu, nejsem historička umění a téměř nic jsem o této umělecké škole nevěděla, ale nakonec jsem neodolala a do příběhu se pustila."

Proto, aby se o německé umělecké škole Bauhaus, jejích studentech a vyučujících dozvěděla co nejvíce, rozjela se na studijní misi do Německa. "Umožnilo mi to lépe nahlédnout do života studentů. Hlavní pro mě totiž byly vztahy, které prožívali." Některé postavy příběhu jsou reálné, jiné si dotvořila. Jednou z fiktivních postav je například Češka Šarlota Kotíková. "Umístit do příběhu českou postavu mě napadlo po návštěvě Prahy, kterou jsem si zamilovala. Když jsem přemýšlela o postavě cizinky, která bude ze zámožné rodiny, bude mluvit německy, ale není to její rodný jazyk, vzpomněla jsem si právě na Česko, kde němčina bývala běžnou řečí," vysvětlovala. 

V debatě, kterou vedl překladatel Hry s tajemstvím Lukáš Novák, autorka Naomi Woodová dále mluvila o tom, co se při svém pátrání o minulosti Bauhausu dozvěděla, o postavení žen v tehdejší společnosti i ve škole, o jejich uplatnění, ale také o tom, zda se neobává toho, že ji umělecká obec bude napadat za odchylky od skutečnosti. 

"Autor v sobě musí mít určitou drzost. Hra s tajemstvím nemá ambice přesně zobrazit život studentů Bauhausu, je to mou fantazií dotvořený příběh psaný i pro čtenáře, který o této umělecké škole doteď nic nevěděl. Už po Paní Hemingwayové jsem si řekla, že se názory expertů nebudu trápit, že mě zajímají především čtenáři. Ti jsou pro mě nejdůležitější," zmiňuje.