Serhij Žadan – Ukrajina. Poezie. Láska. Válka. Psaní a rock’n’roll

Na letošní ročník Světa knihy přijíždí hlavní hvězda ukrajinské literatury Serhij Žadan. Jím psané statusy na sociálních sítích jsou plné čísel. Od těch nejbrutálnějších, která jsou výpočtem zvěrstev páchaných tzv. Ruskou federací na území Ukrajiny, k těm nadějnějším, v nichž nás jejich pisatel informuje o částkách, které se podařilo vybrat na boj agresorem. 

Žadanův hlas doma na Ukrajině a především ve světě má sílu několika divizí. Dokáže nejen získat peníze, ale zejména udržovat pozornost, která pochopitelně s tím, jak se válka táhne, slábne. A není to žádný intelektuál ze Lvova, ale rocker z východu země, z Charkova, kde stále žije, ačkoliv by si nepochybně mohl vybrat kteroukoliv rezidenci od New Yorku po Londýn. Jako spisovatel cítí svoje místo tam, kde ho potřebují jeho čtenáři, kteří teď momentálně nesedí v knihovnách, ale mají na sobě uniformy a v zákopech bojují taky o to, že není na světě jen jedna velká literatura a pak už nic.

Z bombardovaného Charkova samozřejmě Žadan vyráží, přijede v květnu do Prahy, aby uvedl překlad své knihy Internát do češtiny, jezdí jako frontman kapely Žadan i Sobaky, aby mezi písničkami mohl mluvit o tlaku událostí a emocí, o rozpuštění v krvavém, hustém proudu, který vás obklopuje a zahlcuje. Zmiňuje realitu války, která se zásadně liší od reality míru, a to právě kvůli tomuto tlaku, tlaku nemožnosti volně dýchat a snadno mluvit. 

Vloni v říjnu Serhiji Žadanovi udělil Svaz německých knihkupců a nakladatelů Mírovou cenu, která se předává v říjnu v průběhu Frankfurtského knižního veletrhu. Stejné ceny byl na sklonku komunismu laureátem Václav Havel, ale na rozdíl od Havla si pro ni Žadan mohl přijet. Ukrajina je ve válce, ale je zemí svobodnou. Jeho frankfurtská řeč zní nekompromisně a naléhavě, především má ale sílu měnit a ovlivňovat salónní kruhy na západě, které chtějí mír za jakoukoliv cenu, kterou nebudou muset platit oni. "Co má svět na mysli, když volá po míru?" ptal se Žadan a popisuje, jak žije v 18. patře panelového domu v centru Charkova. "Samozřejmě že chci, aby na nás ty rakety přestaly padat, aby válka přestala, aby se všechno vrátilo k normálu. Proto nás Ukrajince tak děsí výzvy některých evropských intelektuálů a politiků, kteří volají po míru, když ve skutečnosti volají po tom, aby se Ukrajina vzdala," interpretuje to Žadan.

Žadan je velký spisovatel, má za sebou kolem třiceti vydaných knih, překlady z němčiny a je frontmanem populární rockové kapely. A je to vážně star. Ale to není nejdůležitější. Pro české publikum, i to poučenější, je inspirativní osobností i z jiného úhlu pohledu. Když vám na hlavu padají bomby a váš soused křičí, že vás tak bratrsky miluje, že vás nejspíš zabije, uvědomíte si, jak moc se právě teď hodí mít po ruce nějakého spisovatele. Nikoliv pro kratochvilné pobavení, ale aby tu byl někdo, kdo se ponoří pod všechny vrstvy nemožného světa kolem a pokusí se jazykem imaginace formulovat svědectví, na které jsou fakta ze zpravodajství příliš krátká. Žadan není kronikářem současného dění na Ukrajině, ale připomíná Ukrajincům, že jsou. Pokud budou ukrajinská slova, jedno v jakém jazyce, pak bude Ukrajina.

My Češi, kteří jsme otevřeli dveře ukrajinským uprchlíkům v dobré víře, že nám pomůžou levně a rychle opravit naši padající ekonomiku, na kterou nedopadají střely, ale inflace, a už bychom ty dveře nejraději zase zavřeli, máme šanci zažít svět, ve kterém o něco jde a o kterém naštěstí můžeme jen číst. I poznání, že na Ukrajině nerostou jen šikovní zedníci, ale taky brilantní spisovatelé, je důvodem, proč si nenechat vystoupení Serhije Žadana ujít. Ta možnost se nemusí dlouhoopakovat, takže si pište: Velký sál, pátek 12.5. od 17:00, pořad moderuje Žadanův český překladatel Miroslav Tomek. 

Lucie Řehoříková