Seznamte se: António Lobo Antunes
Portugalsko patří mezi země, jejichž obliba u nás zejména z turistického hlediska v posledních letech prudce vzrůstá. Kdo by však toužil alespoň zčásti odhalit, jaké poklady nabízí současná portugalská literatura, setká se nevyhnutelně s podmanivým jménem nejvýznamnějšího portugalského žijícího autora, Antónia Loba Antunese.
Románové dílo tohoto spisovatele narozeného v roce 1942 a ověnčeného mnoha domácími i zahraničními literárními cenami včetně nejprestižnější portugalské Camõesovy ceny, je však k typizovanému, schematickému obrazu Portugalska na hony vzdálené. Žádnou saudade či lacinou sentimentalitu v Antunesových knihách nenalezneme, zato v nich kromě pronikavé sondy do portugalské společnosti a její identity objevíme hluboký, zvnitřněný pohled na lidskou existenci v nejrůznějších nuancích a perspektivách.
António Lobo Antunes, vystudovaný psychiatr, píše od útlého dětství. Svou ranou tvorbu údajně pravidelně ničil do té doby, než objevil svůj vlastní hlas, svůj originální výraz. Stalo se tak roku 1979, kdy vydal svoji prvotinu Sloní paměť (Memória de Elefante). Ještě téhož roku následoval další románový titul, Jidášova díra (Os Cus de Judas, č. 2002 v překladu Lady Weissové). Společným jmenovatelem obou děl je autobiografický námět spjatý s válečným konfliktem v bývalých afrických koloniích (1961-1974), jehož se António Lobo Antunes v roli vojenského lékaře musel účastnit. Zatímco však v první knize autor popisuje krizi mladého psychiatra, který po návratu z války není schopen žít nadále v manželském svazku, ve druhém románu se António Lobo Antunes plně soustředí na vylíčení válečných hrůz, které zažil na vlastní kůži. Oba románoví hrdinové se tak vyrovnávají s traumatickou zkušeností, s běsy a válečnými přízraky, které se v podobě neodbytné noční můry vracejí také v Antunesových pozdějších dílech, zejména v románech Poznání pekla (Conhecimento do Inferno, 1980), Fado v alexandrínech (Fado Alexandrino, 1983), Příručka inkvizitorů (Manual dos Inquisidores, 1996), Dokud se kameny nebudou vznášet na hladině (Até Que As Pedras Se Tornem Mais Leves Que A Água, 2017) a v různých fejetonech, které autor psal pro deník Público a které posléze vydal v pěti svazcích autorských fejetonů.
Sdruženou námětovou linii představují romány, v nichž se minulost celého národa promítá do současnosti. Děje se tak kupříkladu v pikantně expresivním románu „As Naus“ (1988, Návrat karavel), jejž by bylo možné nazvat postmoderní „karnevalovou“ (anti)epopejí. V této knize se totiž do Portugalska vracejí právě ti národní hrdinové, kteří se v 16. století stali aktéry zámořské expanze. Navracejí se tak zároveň s tisíci kolonisty, kteří po uzavřeném příměří mezi Portugalskem a bývalými koloniemi hledají útočiště ve své staré vlasti. Otázky týkající se Afriky, kolonizace, dekolonizace a národní či osobní identity se naléhavě ozývají rovněž v románech Překrásné Portugalsko (Esplendor de Portugal, 1997) a Komise slz (Comissão das Lágrimas, 2011).
> 24. Svět knihy Praha hostí Izrael. Dorazí aktuální držitel Man Bookerovy ceny David Grossman
Zhruba od 90. let autor buduje svoji reputaci romány s výrazně psychologickým, introspektivním vhledem, které zasazuje do rodného Lisabonu. Neomezuje se přitom na jedno konkrétní, známé sociální prostředí. Jeho díla představují pomyslný řez portugalskou společností, v níž každý má právo na vlastní hlas. V polyfonní románové struktuře působící coby orchestrální skladba se tak stěhujeme z jednoho vědomí do druhého, přičemž se na chvíli stáváme třeba bývalým ministrem (Příručka inkvizitorů, O Manual dos Inquisidores, 1996), anebo dospívající dívkou prožívající první milostné okouzlení (Nevcházej tak rychle do té temné noci, port. Não Entes Tão Depressa Nessa Noite Escura, 2000). Výčet „neobvyklých“ hrdinů a hrdinek, jejichž vědomí se v knihách otevírá, by byl dlouhý. Tedy v krátkosti: čtenář má možnost vcítit se například do mladých delikventů (Mé jméno je Legie, port. O Meu Nome É Legião, 2007), bývalého příslušníka tajné policie (Včera jsem tě neviděla v Babylonu, port. Ontem Não Te Vi na Babilónia, 2006), ženatého transvestity (Co si počnu, až bude všechno hořet?, port. Que Farei Quando Tudo Arde?, 2001), autistického chlapce (Souostroví nespavosti, port. O Arquipélago da Insónia, 2008) či stárnoucí herečky (Pro tu, která sedí ve tmě a čeká na mě, port. Para Aquela Que Está Sentada no Escuro À Minha Espera, 2016). Ve všech případech se autor snaží o co nejjemnější psychologickou kresbu a o co nejčistší výraz, tak aby se slova proměnila v čiré emoce.
> Kteří další autoři přijedou na Svět knihy?
António Lobo Antunes má dnes na kontě celkem dvacet osm románů, stal se literárním vzorem mladé generace portugalských autorů a jeho věhlas v Portugalsku i v zahraničí stále stoupá.
Setkejte se s autorem na Světu knihy Praha:
> pátek 20.00 / DOX vzducholoď Gulliver / beseda Popisování otřeseného světa, António Lobo Antunes, Drago Jančar
> sobota 15.00 / Lapidárium - Velký sál / António Lobo Antunes: 20. století proměnilo hrdiny v uprchlíky
> sobota 16.00 / S118 - střední hala / autogramiáda