Vítejte v Palermu!

Setkání s italskou autorkou Stefanií Auci proběhlo pod taktovkou překladatelky jejích knih Alicí Flemrovou. 

Stefania přijela na veletrh představit své knihy, které v češtině vyšly, Sicilští lvi a Lvi na výsluní (vydává Grada, Metafora). "Kdy se zrodil nápad na ságu rodiny Floriových si pamatuju přesně. V létě roku 2015 jsem jezdila po Itálii s předchozím románem a kamarád se mě ptal, proč nenapíšu rodinnou ságu? Překvapil mě, protože mě nikdy nenapadlo, že bych něco tak komplexního mohla udělat. Začala jsem číst materiály o rodině Floriů a najednou se mi to v hlavě začalo rodit," vzpomínala Stefania na první setkání s rodinou, jež v historii Sicílie sehrála významnou roli. 

Italská autorka Stefanie Auci společně s překladatelkou jejich knih Alicí Flemrovou. Foto: @archiv Svět knihy Praha 

Alici Flemrovou zajímalo, kteří její členové byli Stefanii blízcí. "V prvním díle to byl Vincenzo a Julia, s nimiž mám podobné povahové rysy a ve druhém díle jsem cítila blízkost s Ignaziem a Frankou. Franka je tragická postava, ale zároveň velice lidská. Není to velká a silná žena, ale dělá všechno proto, aby skryla svou křehkost." Děj se odehrává v Palermu, které si většina lidí spojuje s mafií. Stefania v Palermu žije. Jak ona tohle město vidí? "Žiji v Palermu už sedmnáct let a stále je to pro život složité město," přiznala.

"Je to ale živé město, kam míří mnoho turistů, aby se podívali na historická místa. A také na místa, která znají z knih. Nedávno za mnou byli francouzští novináři, vzala jsem je k paláci Floriů a nějaký pán, který tam právě vstupoval, se na nás obořil a rozčiloval se, že kvůli mým knihám na ně stále někdo klepe a chce dovnitř. Omlouvala jsem se mu, že za úspěch své knihy a za čtenáře nemůžu," dodávala Stefania s úsměvem.

Alice Flemrová dále zmínila sicilský dialekt, který Stefania v knize použila. "Moji rodiče mluvili dialektem, takže osoby v mé knize hovoří jazykem mého dětství. Je ale pravda, že někteří moji současníci mu nerozumí. I proto jsem použila kombinaci tradiční italštiny a dialektu. Dříve se italština používala jen jak úřední řeč, jazyk dokumentů, a doma se mluvilo dialektem."

V následné debatě s diváky Stefania přiblížila mimo jiné to, nakolik v knize využila historických pramenů a nakolik vlastní fantazii. "Při psaní prvního dílu jsem měla hodně materiálů k Vincenzovi, ale málo materiálů k Paolovi, Julii i Ignaziovi. Tam jsem tedy musela vyplňovat prázdná místa svou imaginací. Napomohly mi texty, kde se citovaly soukromé dopisy. Tam jsem vytušila, že mezi Julií a jejími dětmi byl hezký vztah plný lásky a důvěry. Co se týká osobností ve druhém a třetím díle, tak tím, jak se blížíme do moderní doby, je k dispozici více záznamů. Psalo se o nich v časopisech, byli celebritami, jak bychom řekli dnes. Víme, kdy a jaké večírky se u Floriů konaly, jací tam byli hosté, kdo co měl na sobě. Byly to detailní zápisky a na nich jsem stavěla svůj příběh. Musela jsem se držet toho, co dané osobnosti skutečně dělaly, ale co si myslely, co cítily, to už jsem musela dotvořit sama." 

V závěru Stefania poděkovala českým čtenářům za zájem o její knihy a dodala, že doufá v úspěch i třetího dílu ságy rodiny Floriů, který opět vyjde i v češtině.