Zákeřná past StB s krycím jménem Kámen

Skutečný počet obětí není známý, jasné je pouze to, že akcí s krycím názvem Kámen proběhlo desítky až stovky. O provokační metodě StB přišla návštěvníkům Světa knihy Plzeň vyprávět Václava Jandečková, autorka knih Kámen: Svědectví hlavního aktéra akce "Falešné hranice" u Všerub na Domažlicku a Falešné hranice: Akce "Kámen". Oběti a strůjci nejutajovanějších zločinů StB 1948-1951.

Způsob provedení akce Kámen je z dnešního pohledu jen těžko pochopitelný. V rozbouřených měsících po únoru 1948 využila StB chuti části obyvatel emigrovat. Postavila proto falešné státní hranice nedaleko těch opravdových. Agenti StB se vydávali za převaděče, kteří nabízeli vytipovaným obětem přechod hranic. Agenti využili tmy a neznalosti terénu a převedli nic netušící zájemce za falešné hranice, kde následně sehráli složité divadlo, které vyústilo k zatčení obětí. Zatčené vyslýchali ve falešné úřadovně americké kontrarozvědky a získávali tak informace. Některé z obětí agenti okradli či dokonce zavraždili.

"Tato akce byla v rozporu s tehdejšími zákony. Odsouzení nevěděli, že Československo nikdy neopustili. Soudci neznali realitu. Metoda byla silně provokační a byla určená pro vybrané oběti. Ty se vybíraly z majetkových či politických důvodů, některé oběti byly vybrané kvůli kontaktům. U falešných hranic se používaly americké uniformy, vlajky, atd., což je v rozporu s mezinárodními zákony," upřesňovala Václava Jandečková.

Známých obětí je na čtyři desítky. Byl mezi nimi například Emanuel Valenta, viceředitel Škodových závodů, nebo rodina Prošvicových, jejichž honosnou vilu poté koupil Antonín Zápotocký. Za přechod falešných hranic padaly vysoké tresty, včetně doživotních. Její autoři však nikdy odsouzeni nebyli.